Vztahy osobní, divné a moje

19. prosince 2013 v 16:11 |  Vykecávky
Vzájemné vztahy v naší "základní" rodině, kterou tvořím já, dcera, vnoučata, syn a manžel, jsou láskyplné a pohodové. Jistě i díky tomu, že jsem velký kliďas a funguji coby rodinný vyjednavač, žehlička průšvihů a hromosvod. Řídím se při tom hesly jako: Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá, Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě, Lež má krátké nohy a Všichni za jeden provaz. Totiž, nebožka moje babička, se kterou jsem měla opravdu

krásný vztah, bývala přímo studnicí různých rčení a já po ní převzala pomyslné vědro. Jedno z nich se mi vybavovalo dost často v době, kdy jsem jako mladá a nezkušená zakotvila ve vztahu nevhodném a nerovném. Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem.
Prdlajs, babi... on po mně pěstí, já po něm rozvodem. Z nevydařeného vztahu jsem si odnesla ponaučení, zlomený nos a již zmiňovanou dceru, náš vztah je skoro sesterský. Jaká matka, taká Katka a Jablko nepadá daleko... její vztah s nezdárným otcem mých vnoučátek skončil též dost neslavně.
Za členy rodiny považuji i naše tři kočky, k těm mám vztah zodpovědný. Proto mě veterinář stojí majlant...k penězům mám samozřejmě jakýsi vztah taky, nejspíš nostalgický, ale to sem nepatří.
Jde především o vztahy mezilidské, ve kterých je obzvlášť důležité vzájemné pochopení a tolerance...to mi připomíná bývalou spolužačku Simonu, kterou její manžel nepustil na třídní sraz po 20ti letech. Což mi připadalo hodně divné. Omezování osobní svobody do partnerských vztahů přece nepatří, zato důvěra ano, je základním kamenem každého vztahu. I těch přátelských.
Mám kamarádku, známe se už 31 let a i když jsme povahově dost odlišné, spojuje nás jedna důležitá vlastnost - zvláštní smysl pro humor. Sice se nevídáme příliš často, ale během těch let jsme se spolu prochechtaly až k současnému, pro mně nejlepšímu přátelskému vztahu, jaký jsem kdy měla. A vím, že se na ni můžu důvěrně obrátit s čímkoli...poradí mi, pochopí mě...a když nepochopí, tak alespoň vyslechne. ("Musím to vědět?" Smějící se )
Děkuji, že ji mám.
Nakonec snad ještě: Přátelské služby se neúčtují, Příteli k pomoci třeba o půlnoci, Kde rodina v rozboji, tam je zlato na hnoji a Láska hory přenáší.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Murča Murča | 19. prosince 2013 v 18:31 | Reagovat

Tak to je krásně dojemné! Nádherně se hodí k času vánočnímu,kdy se život,uplynulý rok,rozhodnutí...bilancují.
Jo a taky mám kamarádku co ji znám tolik let,že už se to neříká nahlas :-P
Meduňko,děkuji.

2 Mad Med Mad Med | Web | 19. prosince 2013 v 19:42 | Reagovat

[1]:A já bych to naopak klíďo vyřvávala do celýho světa a tesala do kamene, nebo aspoň čmárala křídou po zdech :-D. Každej další rok. ;-)

3 Dana Dana | 19. prosince 2013 v 20:19 | Reagovat

Tak a já mohu říct,že přátelství je krásná věc-jen mě bude chybět někdo moc a moc  -to jsi ty :-) Murčo.Nějak tento rok jde všechno pěkně z kopce.Už se těším na další příspěvek. :-)

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 20:43 | Reagovat

No jo, přísloví jsou často moc krásná a pomáhají, je tedy dobré si je připomenout :)

5 Mad Med Mad Med | Web | 21. prosince 2013 v 23:05 | Reagovat

[3]:Dani, dobře chápu, jak se cítíš. Však ale Brno není zas tak daleko... ;-)A tak doufejme, že příští rok bude zas líp.

[4]:Přesně. :-)Díky za komentář!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama